Lešení v teorii a praxi

V následující úvaze bych se rád věnoval srovnání dvou lešeňových systémů, které se v posledních letech na našich stavbách objevují. Mám na mysli lešení trubkové a lešení rámové. Ostatní systémy lešení nebudu hodnotit neboť, rozsah použití je malý. Záměrem této úvahy je především naznačit rozdíl mezi praktickými zkušenostmi ze staveb a tvrzeními virtuálního světa reklamy. V našich krajích je nejrozšířenější lešení trubkové a proto začnu novějším vývojovým stádiem, tzn. pozinkovaným rámovým lešením.

Rámové lešení – co to vlastně je? Železné díly jež jsou chráněny žárovým zinkováním proti korozi, objímkové spojky, podlážky, někdy dřevěné. Základní sestava čítá asi deset různých součástí, které se dají celkem snadno sestavovat. Rozeberme si ale nyní podrobně, co jsem nyní uvedl. Železo každopádně dosti rychle koroduje a tak požadavek na ochranu je na místě. Výrobce uvádí, že životnost těchto dílů je asi dvacet let, čemuž samozřejmě odpovídá i pořizovací cena. Při vyšším průzkumu dílů těchto lešení však snadno zjistíme, že jejich největším nebezpečím není ani tak jejich rez, ale zacházení obsluhy či uživatele. Nebo-li vysoká životnost draze zaplacená při pořízení, se začne jevit jako nevýhoda, neboť úbytek materiálu vlivem člověka je rychlejší. Další nevýhodou této dlouhé životnosti je odhad životnosti vlastní firmy. Ať už lešenářské nebo stavební. Lešeňový materiál lze sice po ukončení činnosti rozprodat, ale jistě ne výhodně. Rámová lešení dnes konstruují a vyrábí několik firem na celém světě. Můžeme právem tudíž hovořit o jakýchsi mutacích. Všichni výrobci se rádi pak chlubí originalitami při řešení jednotlivých technických problémů. Důsledek této skutečnosti pro uživatele je negativní, protože jednotlivé mutace nejsou kompatibilní. Odběratel se tedy stává zcela závislý na svém prvotním dodavateli, cenově i technicky. Výrobci uvádí, že cenová náročnost rámových systému je kolem tisíce korun za jeden čtvereční metr konstrukce. Tato kalkulace však platí pouze pro nejjednodušší možnou sestavu s níž se v praxi setkáváme málo. Je ale velkým tajemstvím, že u složitějších staveb rostou pořizovací náklady na několikanásobek a je též velkým tajemstvím, že na různé stavby jsou potřeba různé prvky. Ty co byly zakoupeny pro stavby minulé se nemusí pro stavby následující hodit. A co teď? Koupit zase nové, anebo šidit? Nespornou výhodou rámových lešení je snazší možnost zasíťování. Konstrukce je estetická a působí velmi solidním dojmem. Tento moment s velkou pravděpodobností napomáhá jejich rozšiřování na našich stavbách. Řemeslník však tuto výhodu ocení spíše až při cestě z práce domů, neboť nezapomínejme, že šíře pracovní podlahy je v drtivé většině do jednoho metru, což není mnoho. Velká část pracnosti s montáží byla u rámových lešení přenesena ze staveb do výrobních hal. Stavba systému je tím rychlejší a snazší, ale současně svádí k zaměstnávání v lešenařině nezkušených pracovníků. Potenciální výhoda působení lidského faktoru se tak ztrácí.

Na konec o rámových lešení drobné shrnutí: Rámová lešení rozhodně ano. Potřebujeme však situaci, která bude splňovat následující podmínky. Na straně dodavatele budeme spolupracovat se zkušenými a loajálními zaměstnanci, a najdeme dostatek velkých a solventních odběratelů.

Přejděme nyní k lešení trubkovému z nezinkovaných železných dílů. Pro snazší orientaci budu postupovat obdobně, jako v předcházející části o rámovém lešení. Trubkové lešení bylo u nás zavedeno v padesátých letech a lze tak hovořit již o zcela tradiční lešenářské technologii. Tato tradice do dnešních časů vychovala velmi zkušené lešenářské firmy, které považují za normální stavět trubkové lešení i do velice bizardních tvarů a výšek. Železné díly trubkového lešení se neupravují, rez je totiž konstrukční součástí tohoto systému a jeho jedinou vážnou nevýhodou je malá estetičnost. Nižší životnost trubek a spojového materiálu je mimořádně žádoucí z ekonomických důvodů. Pořizovací náklady dosahují na jeden čtvereční metr jen asi dvacet až třicet procent pořizovacích nákladů u lešení rámových. Vložené finanční prostředky se nám tak vrátí velmi rychle a není potřeba se strachovat, co bude za pět let. Další přínos nižší životnosti jsou velmi malé náklady na údržbu. Poškozené díly se prostě buď vyhodí nebo přeformátují. Trubkové lešení se skládá též asi z deseti součástí jako lešení rámové. Jsou však i poslední s kterými se setkáme. Nebo-li všechny požadavky na stavbě vyřešíme s malým počtem dílů, jež se neustále opakují. Odpadají tak komplikace s přípravou, logistikou a plynulým zásobováním.Technic­ká řešení jsou tak velmi jednoduchá a současně finančně stejně náročná. Tuto vlastnost rámová lešení zcela postrádají. Rámová lešení jsou mezi sebou obtížně kompatibilní, u trubkového lešení nemá tento bod vůbec smysl diskutovat. Statika trubkového lešení je vytvářena výhradně železnými trubkami. Dřevěné podlážky lze tak z konstrukce vynechat a tím lešení zjednodušit a především zlevnit. Odpůrci trubkového lešení často argumentují tím,že odpadavájící rez ohrožuje kvalitu stavební dodávky. Povrch trubek je od rzi pouze zbarvený, žádné šupiny oxidů železa na povrchu neulpívají. Kvalita stavební dodávky je výhradně ohrožena pouze neuklizenými podlážkami, což platí pro oba systémy rovnocenně. Trubkové lešení lze též snadno opatřit ochranými sítěmi a vzhledem k větší šířce podlahy můžeme právem hovořit o rovnocenně bezpečném a navíc pohodlném pracovním prostoru.

Závěrečné shrnutí pro trubkové lešení bych sestavil asi takto: Málo estetické, ale ekonomické a technicky geniální.

Domnívám se, že oba systémy si svého zákazníka určitě najdou a za neustálého zlepšování svých služeb se během krátké doby vypracují na vrchol současné úrovně.

ing. Martin Vágner